Do Polska
S červencovým výletem jsme se inspirovali u pardubických turistů, vyjdeme si ke Sněžce, ale přes Polsko. Z Jestřabí jsme vyjely brzy ráno, opět díky Evě, která mě vyhnala z postýlky, jemně směrovala k přípravám na cestu, uvařila vajíčka pro nás obě, a tak podobně.
Před devátou hodinou jsme parkovaly ve Spindlu, brzy nasedly do přibližovadla na Spindlerovku. Svítilo sluníčko a vše slibovalo nádherný výlet. Okolo nadmořské výšky 1200 m se začalo zatahovat, až byla úplná mlha, že naše brýle proti slunku začaly být poněkud směšné. Nahoře fičelo, byla mlha, nebo nízká oblačnost, to vyjde na stejno. Eva měla vynikající nápad - výlet zahájíme na boudě kávou, musím říci, že vynikající. No mlha zůstala jaká byla a tak jsme vyrazily po značce. Vcelku věrni pravidlu, že se s Verčou bloudí, jsme záhy neuhnuly na zelenou, což jsme zjistily až po pár km. Ukázalo se však, že jsme se tak nějak intuitivně netrefily na právě blátivou cestu. Kousek za Slunečními kameny jsme odbočily do Polska, a jak tak klesáme lesem okolo Velkého stavu, vysvituje slunko. Prostě dole bylo pořád krásně. Aspon bude co fotit. Na rozcestí Polana jsme "potkaly" závod - hned se nám šlapalo lépe, ale brzy jsme odbočily do lesa, aby se před námi vynořily skalní stěny Krkonoš z Polské strany. Krásné a tak jiné, než znám. Nahoře se válely mraky, ale za pár fotek to stálo. A pak ještě u Malého Stavu. Odtud nás čekalo stoupání až k úpatí Sněžky. Eva slibovala "krpál", tak jsme čekala, kdy přijde, ale stále mi to mluvilo, a najednou voila - jsme nahoře. Moje dřívější poznámky na dotazy o mapě a navigaci, že všude uvidíme Sněžku, byly poněkud k smíchu - Sněžku jsme ani nezahlédly, dnes opravdu ne. Po značení jsme se vydaly směrem k Luční boudě, takže oběd byl zajištěn. Čas kvačil a my se stále ještě svižným krokem vydaly k Boudě u Bílého Labe. Radost v hlase, že vidíme u venkovního baru našeho Ondru, byla nepřehlédnutelná. V udírně se připravovali pstruzi, ale my byli po o... Na Špindl jsme se vydaly po dřevařské a ve stále družném hovoru se před námi za chvíli vynořily první budovy. 25 km jsme již začínaly cítit v nohách a skvělý nápad spočinout v kavárně jsme si zcela zasloužily ... To byla dovolená ... Káva, zmrzka se šlehačkou, šumění Labe. Jo a sluníčko ... to nás doprovázelo již od Bílého Labe.
Výlet můžu jen doporučit. 25 km, trochu stoupání, více klesání. A v té mlze se šlo báječně, za deště nebo horka by to byl opravdu hrozný krpál.
www.zelena-chaloupka.cz/fotogalerie/