Dvakrát Rezek
Sněhu již je na Jestřabí habaděj, v sobotu jsme s Vlaďkou vyrazily ve stopě jen tak se projet, vyzkoušíme kudy vedou stopy. Novou cestou nad kapličkou jsme na Rezku cobydup a řešíme, že jsme vyrazily nejen bez mobilů, ale i bez peněz. A malé občerstvení by bodlo. Ale nejsme takoví štamgasti, abychom zatli sekyru, takže jsme se vydaly zpět. Pomalu přibývá sněžení a začíná se nám to trochu lepit. Nedosti na tom, naše stopy začínají být téměř zaváté, zase tak dlouho se neprojíždíme. Sněží celý večer, v chaloupce u kamen je příjemně. Máme silné řeči, kam vyrazíme zítra. To již ve třech, řádně vybaveni, jak se na lyžaře patří, vyrážíme do stopy. Jenže ouha, za noc napadlo více než 20 cm (měřeno čepicí na autě), stopy nejsou. Na skromnou stopičku narazíme až nad hřbitovem, vede až k Vurmovce. Ani tady k mému překvapení není obvyklá dálnice. Na Rezek dojdeme nakonec po silnici, která je ideální na bruslení, avšak řidiči až tak nadšení nejsou. K Rezku dorazíme okolo jedné, což je čas k obědu. Ještě uděláme dobrý skutek a pomůžeme vyprostit pražské kolegy ve zbrani (lyžích), tedy jejich povoz, pak se občerstvíme na Rezku a razíme domů. Stále sněží. A trochu se lepíme. Tak z našich plánů moc nezbylo, ale i tak to stálo za to.
