Labská
Poslední "letní" den na horách jsme strávili výletem k Labské boudě. Abychom neměli výlet až tak náročný, zaparkovali jsme auto ve Špindůerově Mlýně u Lanovky na Medvědín a vyvezli se nahoru. Opět jsem si uvědomila, že mi i ten krátký pobyt vysoko nad pevnou zemí moc nevoní, byla jsem ráda, když jsme mohli seskočit ze sedačky a vydat se po svých. Již po cestě jsme viděli na boudu u Sněžných jam a Violik, kam jsem se chtěla také podívat, zdály se však tak daleko …
Prošli jsme okolo Šmídovy vyhlídky a vystoupali po silnici k Vrbatově boudě. Zde byl čas na první občerstvení a pak jsme pokračovali k Labské boudě, šli jsme okolo Pančavského vodopádu, svítilo sluníčko, trochu foukal vítr ale bylo příjemně. Viditelnost sice nebyla bůhvíjaká, ale to nevadilo. Pocit, že jsem zase nahoře, kolem zelená kleč, lišejníky na kamenech a vlastně úžasný klid. Měli jsme docela štěstí, nikde nejezdila auta, nedrnčela helikoptera, ani turisté nebyli hluční, byla místa, kdy jsme byli najednou sami v úžasném tichu.
Od Labské jsme zamířili k prameni Labe, vyfotili dvě děvčátka, která dopřála lázeň i svým barbínám, znovu jsme prohlédli erby měst, kudy labe protéká a poté se vydali dále po cestě k Violíku (zde mě zaujal lišejník mapovník – to jsou ty úžasně zelené plochy rozeseté po skalách), Sněžné jámy byly „jen“ skalnaté, jako děti jsme na výletech vždy dychtivě sledovaly, jestli i v létě je tam ještě trochu sněhu. Pohledy na polskou stranu byly také krásné astály za několik fotech. Dosáhli jsme vzdáleného cíle a vydali se zpět k Labské, což znamenalo sejít 2 km po kamenitém chodníku, tady byl čas na oběd. Otevřen je bufet i restaurace, ta byla dlouho zavřená a tak jsme neváhali a šli si sednout. Vybrali jsme si výhled k mohyle Hanče a Vrbaty, ještě byl na výběr pohled ke Sněžce. Obsluha byla milá a rychlá, jídlo dobré, jestli budou takhle pokračovat, mohla by se stát Labská bouda oblíbenou zastávkou.
Bylo k odpoledni, nebe se začalo trochu kabonit, cestou dolů Labským dolem trochu pršelo, ve Špindlu asi o poznání víc. Sestup nebyl náročný, ale zase ne tak snadný, jak by se zdálo, ono jít 8 km stále z kopce a půlku z toho po kamenitém chodníku, dá nožkám zabrat. To se ale ukázalo až druhý a třetí den.
Ušli jsme pěkných 20 km a strávili na horách celý den. Jen nevím, jestli by nebyl opačný postup lepší - nahoru šlapat a dolů se svést. To může vyzkoušet zase někdo jiný ...
www.zelena-chaloupka.cz/fotogalerie/