Na Labskou
Sobotní výlet jsme plánovaly dlouho, již od konce Desatera, bylo tedy s podivem, že jsme se sešly v plánované sestavě, že jsme se nadále držely trasy (část výpravy měla připomínky), a hlavně - počasí nám přálo ... Bylo trochu chladněji, svítilo sluníčko, ideálně na výlet. Jako vůdce a trasoměřič jsem přiznala 25 km, Eva počítala s 35 km a Vladka se na začátku svěřila, že ji vlastně bolí koleno. Ideální stav.
Ale k trase. Z Jestřabí i z Rezku by to bylo daleko, proto jsme požádaly dobré přátele, aby s námi pobyli na chaloupce do soboty, a odvezli nás na Mísečky. Tady máme první foto. Myslím, že na hlavního vůdce ta osůbka uprostřed nevypadá ... Natěšení jsme ale všechny tři.
Vydaly jsme se dolů do Spindlu, zde jsme se vyhnuly centru a rovnou zamířily podél Labe k Labskému dolu. V družném hovoru jsme prošly trochu nudnější trasou po asfaltce, poté jsme vstoupily do Labského dolu, mírně stoupaly po kamenitém chodníku a po levé straně se tyčil skalní masiv, kde padal např. Pančavský vodopád (další foto). Již se nám ozývaly žaludky, tak jsme zakotvily na řece a posvačily. Pokračovaly jsme dále, foto "pod" vodopádem a za chvíli se již vynořila Labská bouda. Budu trochu kacíř, ale mě se ta stavba líbí, je to svědek svých časů a jsem ráda, že se začala opravovat a provozovat a postupně se tam řada věcí mění k lepšímu. Za mého dětství to byl "hoch" interhotel, kde jsme si neodvážili dát ani kafe ...
V sobotu v jednu hodinu zde bylo narváno, bufet i restaurace, přesto jsme našly volná místečka s úžasným výhledem. Polední odpočinek byl zasloužený, utěšovala jsem děvčata, že hlavní stoupání již máme za sebou, ale moc mi nevěřily, nejsou na horách poprvé ...
Další cesta vedla k Prameni Labe, na Pančavskou louku a pak již okolo Růženčiny zahrádky dolů k Dvoračkám. Vždy si vzpomenu na cestu nahoru a jsem ráda, že jdu opačně. Vladčino koleno se začalo ozývat, mě trochu tlačila pata (což takhle dát si náplast ...) a Eva se nesměle ptala, zda bude povolena návštěva Dvoraček. Ono bylo po třetí hodině ... Ale přeci bychom nemohly Dvoračky vynechat. Takže opět malé občerstvení, mě zlákaly borůvkové knedlíky, výtečné. Hlavně však pozezení ve známém a příjemném prostředí. Čas kvapí a domů je to ještě 11 km. Ale z Dvoraček je to už kousek ... Dorazily jsme okolo šesté, my vydržely 9 hodin na cestě, naše GPS o trochu méně. Trasa měřila 28 km, takže jsme byly spokojeny, večer ještě pokračovaly patchworkové práce.
Úžasný výlet, s prima lidmi a když Krakonoš podrží dešťové mraky, nemá to chybu.