Nad Rokytnicí
Sobotní výlet se vydařil a protože počasí věštilo také jen dobrý čas, vydali jsme se na výlet nedělní. Cíl cesty byla kaplička, Miloš tam ještě nebyl, ale zase tak jednoduché jsme mu to nemohli udělat. Laďka už nic neriskovala a vypravila se ke kapličce po své trase.
My se vydali z Jestřabí přes Zabylý do Horní Dušnice, kde jsme úspěšně ztratili výšku a po krátké svačince jsme se ji vydali hledat do Krosnova (myslím tu výšku), až jsme vylezli lesní krpál k Vratům - Svatý Ján. Zde jsem navrhla návštěvu hospůdky u Hásků a chtěla jsem se nimi podělit o pohled na mé milované stromořadí ve Františkově. A tak jsme opět oželeli výšku, poseděli a pojedli, sešli k Starému kravínu, kde jsme obdivovali dřevěné sochy, opět jich něco přibylo a po stezce Dřevosochání se vydali nad Rokytnici. Tady se naše cesta opět protla s včerejším během a vypadalo to, že je Miloš rád, že tentokrát byl pouze divákem. Příští běh má být z Jilemnice na Žalý a ani ten ho nijak neláká ke zdolání.
Když jsme se dosyta pokochali výhledem, obrátili se naše kroky k domovu, úspěšně jsme se vyhnuli silnici a po nějakém čase nás v lesním stínu přivítala kaplička. Zde jsme rozšířili dosud známé legendy o zázračných schopnostech léčivé vody o variantu pro muže, a horní cestou k letišti jsme se vydali zpět na Jestřabí.
Miloš mi napsal výstižný zápis do kroniky, když přijedete, přečtěte si ho, stojí za to.
Po pozdním obědě jsme s Evou zamávali Milošovi a Laďce, popřáli jim šťastnou cestu do Pardubic a začali se těšit na událostmi naplněný týden kurzů Desatera.