Přišlo jaro
Od té doby, co jsem přišla na chuť lyžování a stále mám v hlavě zasněžené obrázky okolní krajiny, nějak se s přicházejícím jarem nemůžu smířit. A přitom miluji zpěv ptáků, sluníčko a nádhernou směs zelených odstínů na probouzející se přírodě. Ale také sleze sníh a všechno okolo chalupy začne volat po práci. Zkontrolovat střechu, probudit zahrádku, uhrabat louky, uklidit háječek a také ty kameny by se mohly konečně přerovnat, nemluvím ani o představě, jak to bude hezké za chalupou, až tam vyklučíme kopřivy a zasadíme okolo opraveného rybníčka oblíbené rostliny. Zatím jsem aspoň ořezala vrby a zasadila okolo potůčku nové, zdá se, že raší, to mi udělaly radost. Raší však i tráva a překvapila mě, jak moc. To abych si připravila svaly a začala naklepávat kosu. To ještě neumím, také jsem určitě zapomněla ty správné „grify“ a tak se při sečení budu muset kose omlouvat. Zase je asi ráda, že nezahálí, každý si dnes pořizuje sekačku a nad kosou ohrnuje nos. Ale to ticho při sekání, uslyšíte kosa na komíně a proč se potit v tělocvičně, když můžete mít pohyb na čerstvém vzduchu. To jsou výhody pro ty, co nespěchají. Kosu nepopoženete, za trest se Vám zabodne do hlíny, nebo zazvoní o kámen a vy se v duchu omlouváte a zpomalíte. A až si to začnete vychutnávat, ucítíte úlevu, protože zároveň s posekanou trávou odkládáte i starosti a spoustu harampádí, co vám uvízlo za celý týden v hlavě. Já si při sekání nejvíc vzpomenu na strejdu Mildu, jak rozvážně sekal, široce rozkročen, v hnědé rádiovce, kterou sundával snad jen když mu mamka stříhala vlasy. Trávu pak vozil na trakaři, ale ne na dřevěném, na železném, ještě ho někde máme, možná by zasloužil opravit. Ale já bych takovou kupu trávy stejně neuvezla. A strejda vždycky natrousil po síni a nás pak mamka posílala zamést, aby bylo na neděli uklizeno.