Rozhlednový víkend
4.-5.2.2012
Přituhuje, v mrazových kotlinách klesá teploměr pod -20°C, ale rosničky slibují zároveň slunečné počasí. S tímto výhledem jsme vyrazily další víkend tentokrát jen ve dvou opět na hory. V plánu byly dvě nám neznámé trasy – v sobotu jsme chtěly vyzkoušet Pasecké běžecké tratě a v neděli pokořit Žalý a to z Valteřic.
Ráno jsme se zastavily pro místní, ti si však již topili v krbovkách a do mrazu se jim nechtělo. My jsme se jim nedivily, těch -22°C v deset ráno bylo vražedných, utěšovalo nás pomyšlení, že snad na kopcích a na sluníčku bude lépe. Měly jsme s sebou podrobnou mapu, zde musíme pochválit pasecké, na takovou podobnou jsme zatím na žádném jiném středisku nenarazily, až si říkáme, že my běžkaři jsme trochu v pozadí za sjezdaři. No oni zase více zaplatí.
Už však k samotné cestě. Silnice klikatící se Pasekami k prvnímu parkovišti nebyla nic moc, trochu kamínků a hodně ledu. Zde jsme se nabalily do všech vrstev, co jsme měly a vyrazily jsme vzhůru. Teplota ukazovala „pouhých“ -12°C. Do stop jsme se vyvezly lanovkou, evidentně jsme působily nejistě, tak nám obsluha dole i nahoře zpomalila vlek, ale hned po výstupu začínaly běžecké stopy. A mohly jsme se vydat po trase s krásně pojmenovanými zastávkami (Vystrkov, Pod Tetřeví boudou, Pod Bílou skálou a tak podobně). Dojely jsme ke Hvězdě, vyšláply si na rozhlednu Štěpánku, posvačily a postupovaly dál po trase.
Tentokrát byl terén a sníh takový, že i já jsem se svezla. V Kořenově se potvrdilo, že je to jedno z těch studených míst, citelně se ochladilo, svižný skluz nás však brzy zahřál. Cesta vedla lesem, občas se otevřely průhledy na krajinu pod námi, kde se vlnila Jizera a protínaly silnice. Netrvalo dlouho a dojely jsme k prvním chaloupkám a pak už jsme byly zpět na Pasekách. Cestu dolů (tu pěšky i autem) jsme přečkaly bez úhony a po rodinné návštěvě jsme již mohly odpočívat na chaloupce.
V neděli ráno jsme do mrazu příliš nespěchaly, teprve okolo desáté, když teplota vystoupala na příjemných -9°C, byl to pro nás signál k nášlapu do bílé stopy. Nejdříve jsme se přepravily do Valteřic a s lyžemi v rukách vyrazily ke koupališti. Zde začínal běžkařský okruh údajně vedoucí až na Žalý. Značení bylo výrazně jiné než předešlého dne, tedy žádné. Sem tam se zatahovalo, teplota se mohla držet na přijatelných -12°C, dokonce i jemný poprašek začal přikrývat stopy. Během dne však sluníčko dostalo odvahu prodrat se mezi mraky a my jsme se též nedaly zahanbit a jaly se stoupat na kopec Žalý (1019 m.n.m). Žlutá se nám brzy ztratila, ale okolo Möhwaldovy boudy a nad ní jsme narazily na cestičku, která nemohla vést jinam než k vrcholu. Stoupala totiž neomylně stále do kopce.
U rozhledny jsme posvačily, vyfotily se na důkaz dobytí mety a pak seběhly z kopce dolů. Bylo to bezpečnější a také i rychlejší. Zpáteční cestu jsme absolvovaly s vyhlídkou na kávičku a přátelské pobytí na Tauchmanovic statku, kde jsme zkontrolovaly přírůstky, naložily metrák brambor a vydaly se zpět do naší nížiny. Tady byla jen holá zima, se kterou nás smiřuje jen výhled na příští víkend, kdy se do hor opět vrátíme.
Eva a Veronika