Z Benecka na Mísečky
V neděli jsem předala roli „horského vůdce“ Evě K., která trasy na Benecku natrénovala s turisty. Auto jsme zaparkovaly s výhledem na Kotel, ať si také něco užije (to auto) a vydaly se k hotelu Bellevue, kde začínaly běžecké trasy. Až k Rovince vede cesta prakticky po vrstevnici, chatu jsme prozatím vynechaly, neb jsme měly dost vlastních zásob a vydaly se směrem k Mísečkám. Zde již nás potkalo i stoupání a o to více jsem se těšila na zpáteční sjezdy. Výhledy byly krásné, fotky posléze méně, neb se palec pletl v objektivu.
Na Mísečkách jsme se příliš nezdržovaly a druhou trasou okolo Harrachovy vyhlídky jsme se vracely zpět. Zde jsem zažila fyzikální paradox nulového převýšení, kdy nahoru na Mísečky se poměrně dost stoupá a zpět do výchozího bodu je to po rovině. Moje „WAX FREE“ lyže se šupinami totiž sice nekloužou do kopce, ale ani z kopce. Chata na Rovince nám poskytla občerstvení i odpočinek Z časových důvodů jsme si však odepřely výšlap na Žalý (za děvčaty jsem zaostávala, takže to vypadalo, že už nemůžu). A protože spoléhaly na mě jako na řidiče, šetřily mě.
Pokud se mám zmínit o počasí, tak bylo ještě lepší než v sobotu, neb sluníčko svítilo naplno, jak jen to v lednu jde, nefoukalo a teploměr se opět držel mírně pod nulou. K tomu upravené stopy, co jsme si mohly přát více? No přály jsme si – abychom nemusely odjíždět ... Leč to se nevyplnilo, ale tak prostě přijedeme příště.
Eva a Eva a Veronika