Zase Dvoračky?
Zdálo by se, že z Jestřabí umíme jezdit jenom na Dvoračky, ale ta cesta může být pokaždé jiná, za deště a mlhy nebo sněžení ji máme zažitou, teď jsme si potřebovali užít sluníčka a spousty sněhu. A Eva P. tam letos ještě nebyla ...
Vzali jme to přes Vurmovku, Rezek a klasickou spodní cestou. Cestou jsme potkávali spoustu přátelských „druhů ve zbrani“, takže jsme si stihli vyměnit hodně poznatků a rad. Na Dvoračkách nás trochu zklamali, neb borůvkový řez, na který jsme si „štelovaly hubu“ celou cestu, těsně před námi doprodali. No přesto jsme se lehce občerstvili a vydali se na zpáteční cestu. Tentokrát po druhé straně s tím nádherným sjezdem až k Rezku. Tam jsme dohonily naše přátele, kteří se vydali cestou neprošlapanou a tudíž ztratili náskok. My jsme pokračovaly až k odbočce na novou Krakonošovu stezku, která nás dovedla až nad Jestřabí. Sjezd nad vesnicí si někteří zpestřovali skokem nad mantinel, někteří si nechávali pád až do hluboké sněhové peřiny. A tak mě napadá, proč se říká právě sněhová peřina. Když si představím, jak se mi ráno nechce vylézt, tak tady je to podobné, sice by se chtělo, ale nejde to a hrabete se na nohy hodně podobně.
Pak už nás čekal zasloužený odpočinek v teple chaloupky a plánování neděle.
Počasí na výlet bylo ideální, navzdory předpovědi i lehce svítilo sluníčko, teplota klesla jen mírně pod nulu, všude byly upravené stopy, prostě Krakonoš se tentokrát vytáhl.
Eva a Eva a Veronika